V neděli 9.12.2012 jsme taktéž vyrazili na mimosoutěžní turnaj, tentokrát s béčkem a i destinace byla jiná – jeli jsme na Mikulášský turnaj do Horke nad Moravou. Je tedy pravdou, že zase o tolik jiná destinace než Prostějov to není, do Olomouce se musí tak i tak, jen do Prostějova se jede následně dolů a do Horke nahoru – myšleno tedy prstem po mapě.

I béčko mělo na cestu podobné počasí: slunečno, jasno, arktická zima, auta začínala hřát někde před Hranicemi. U Rosavy se sešlo sedm hráčů, což není mnoho, ale v béčku jich ani o mnoho více není, takže účast skoro stoprocentní.
Po slabé hodince a půl jsme dorazili do Horke a po slabé čtvrthodině našli i vchod do místní tělocvičny. Přemýšleli jsme nad propozicí k turnaji, proč se nahrají současně dva zápasy, jak je to jinde běžné a hned po nahlédnutí do tělocvičny jsme zjistili proč. Nehrálo se totiž na klasickém házenkářském hřišti rozděleném na dvě půlky, ale v menší tělocvičně, kde by se dvě hřiště rozhodně nevešly.
Brzy jsme přišli i na další zajímavou věc – na turnaji máme jasně nejmladší mužstvo. Béčko tvoří kluci 2003 a 2004, kteří přišli z přípravky, zatímco proti nám stáli kluci a holky povětšinou ročníků 2002. Ale my si přijeli hlavně zahrát a získat nové zkušenosti, takže nás tohle nemohlo rozhodit.
Kluci postupně prohráli ve skupině všechny své zápasy. Proti např. Zlínu jsme mnoho šancí neměli, s holkama se Zory jsme ale prohráli jen o dvě branky, takže nemůžeme být s výkonem nespokojeni. Ve skupině o 5 až 8 místo jsme taky nenašli nikoho, koho bychom porazili, takže jsme nakonec obsadili poslední osmé místo. Ale jak říká klasik: někdo být poslední musí. Jedním dechem ale dodávám, že nemůžu být s výkonem kluků zklamán, věkový rozdíl mezi námi a zbytkem pole byl propastný.
Kluci dostali za osmé místo medaile a něco na zub (něco na zub až po Vánocích, když už jsme ten kolektiv). Eliáš Havran byl navíc vybrán jako nejtalentovanější hráč, takže si z Horke odváží i individuální ocenění.
Stejně jako u áčka děkujeme rodičům, kteří zajistili odvoz do Horke a taktéž prosíme rodiče dětí, kteří nejeli vlastním vozem, aby přispěli stokorunou na benzín těm rodičům, kteří odvoz jejich dítěte zajistili. Cesta byla v tomto případě velmi nákladná, tak alespoň takto symbolicky.
Na závěr ještě malá momentka z turnaje. V zápase mezi Senicí a Zlínem šlo pravděpodobně o hodně, tedy soudě alespoň podle způsobu hry. Proti sobě nastoupili čtyři hráči na každé straně. Na lavičkách bylo potom u každého mužstva dalších cca 4-5 hráčů. Jelikož šlo ovšem o titul mistrů světa v kategirii minižáků, odehrálo celý zápas (16 minut) stejných osm hráčů na obou stranách, zatímco zbývající hráči proseděli 16 minut na střídačce. Když jde o život, nelze dělat kompromisy…nepochopitelné.