Výjezd na zápas HC Zubří – HCB Karviná

logo_infoV sobotu 2.3.2013 jsme v podvečerních hodinách vyrazili na další legendární výlet, tentokrát na zápas Zubří – Karviná. Jestli přemýšlíte proč legendární, tak vycházím ze svých charakterových vlastností, konkr. v tomto případě ze své vrozené skromnosti – vše v čem mám prsty, považuji za legendární…

Videa z výjezdu zde

Po půl páté se na vlakovém nádraží v Rožnově schází 12 kluků, 3 členové realizačního týmu a mnoho rodičů, kteří nám s úsměvem na tváři předávají své ratolesti. Taky by jsem si chtěl někdy tento pocit zažít. Pravděpodobně díky třídennímu turnaji v Litovli a Liberci požádám rodiče, aby si na oplátku brali na víkendy mého syna…mohl by po rodinách kolovat pěkně postupně, víkend co víkend… V Zubří na nádraží rozšířil naše řady Jirka Krajča a v hale potom Áďa.

Hned v Rožnově jsme ale dali klukům do rukou zodpovědnost, když si šli sami koupit zpáteční lístek na vlak. Vše pochopitelně skončilo tak, že první na řadě ze sebe musel vysoukat, co vlastně chce a ostatní za ním už jen konstatovali, že chtějí přesně to, co ten před ním. Ale pochválit musíme za fakt, že nikdo jízdenku během návštěvy Zubří neztratil a cesta zpět tak plynula v poklidu.

Cesta vlakem proběhla v klidu. Byla nám, jako správným výjezďákům, přidělena starší vlaková souprava, k žádné demolici během pětiminutové jízdy nedošlo, přestože jsme cestovali bez přítomnosti těžkooděnců. Tohle jsem při cestách za Baníkem tedy nezažil…

V Zubří jsme vysedli…taky jak jinak a zamířili do haly. Jediným rizikovým faktorem se stal chodník vedle fotbalky. Na začátku i na konci tohoto chodníku jsou totiž uprostřed zabetonované sloupky. První jsme zdárně minuli, druhý již nikoliv. Pánové byli mírně rozvykládaní, takže první v davu o sloupek zavrávoral a Jirka Měrka už přes něho hodil solidní parakotoul.

V hale jsme měli vyhrazené místa za brankou, za což moc děkujeme HC Zubří, konkr. Aleši Kořínkovi. Ten nám také vyjednal vstup dětí zdarma. Posedali jsme si, pozjišťovali, kdo je vlastně Zubří a kdo Karviná, zašli jsme si na WC a Pavla ještě zašla koupit klukům zpravodaje, co kdyby se na ně usmálo štěstí a vyhrálo se něco při losování o přestávce.

Zápas začas a přes počáteční nejistotu (našli se i tací, kteří zatleskali první brance Karviné…ale no tak…) se kluci i rozfandili. Zpočátku jsem si tedy připadal jako v kině, protože všichni seděli a cpali se chipsama, ale chipsy brzy došly a mohlo se fandit.

Poločas skončil vítězstvím Zubří a přestávka začala losováním zpravodajů, kde jsme zaznamenali úspěch v podobě výhry večeře. Píše se mně to divně, ale vyhrál ji náš Tomino Nutno podotknout, že výsledek nebyl ničím ovlivněn, ani to nešlo. Navíc jelikož jezdíme na každý zápas HC Zubří a na každém koupíme zpravodaj, či zpravodaje, tak nás tato večeře bude ve finále stát mnohem více, než kdybychom si večeři koupili za své. Kluci se nám o přestávce rozprchli na WC, aby posléze skončili v rohu haly, kde si s Danovým míčem házeli na bránu.

Druhý poločas byl ještě dramatičtější. Kluci už se více odvázali a tak bylo slyšet jejich skandování: „Karviná jsou nuly!“ Vzhledem k tomu, že kotel Karviné nesl stav nepříliš vesele a navíc byl kousek od nás, bylo to odvážné. Rodiče ale nemusí mít strach, že by se od fanoušků Karviné naučili nějaké nové vulgarismy…všechny je určitě znali před utkáním.

Zápas skončil vítězstvím HC Zubří a my se mohli přesunout k druhému vrcholu večera – pizze v Javisu. Kluci opět přijali část zodpovědnosti, když si pití platili servírce sami a nám potom zaplatili 34Kč za pizzu, kterou jsme platili dohromady za všechny, aby se servírka nemusela tahat s několika kilogramy v mincích. Jakmile servírka viděla náš veselý kolektiv, ihned nám nabízela něco tvrdšího, ale zvládli jsme to i bez démonu alkoholu…tedy až do příjezdu domů. Pizzu jsme objednali všem stejnou, jelikož jinak bychom to asi psychicky nezvládli. Kluci se bavili, ale do odjezdu vlaku zbývalo ještě přes hodinu. Za chvíli už korzovali po pizzerii, a tak jsme rozhodli, že vyrazíme na vlak dříve, aby po nás nezůstala v pizzerii měsíční krajina.

Jelikož do příjezdu vlaku zbývalo dost času, zavedl jsem kluky ke Gumárnám, kde jsem jim chtěl položit otázku: „Jaká významná osobnost české, ne li světové házené, pracuje v této firmě“. Ale hned u prvních slov se z davu začalo ozývat: „Ty, ty!!“, takže malý kvíz o selebritách skončil ještě dříve než začal.

Na vlakáč jsme došli zdárně, ale brzy. Kluci stále vyhlíželi k Rožnovu…než jsme jim vysvětlili, že vlak přijede od Valmezu. Na zastávce hned zkraje přepadli cestujícího, který taktéž jel z házené a čekal na vlak. Zasypali ho spoustou všetečných otázek, ale náš spolucestující byl mladšího věku a přijal roli trpitele statečně. Poté se část koulovala, část skákala do sněhu, Kuba obíhal zastávku, aby mu nebyla zima. Nakonec vlak přijel a my mohli absolvovat krátkou závěrečnou cestu, ukončenou předání kluků rodičům.

Na závěr patří všem klukům pochvala, že výjezd zvládli bez jakýchkoliv excesů. Na pondělním tréninku se na otázku komu že se výlet líbil před námi zjevil les rukou. Stejná situace nastala i po mé otázce, komu se víc líbila házená, než pizza…respekt borci.

Tak zase někdy na nějakém zápase!

Comments are closed.