Jednou ze známých frází, kterou bývají zakončeny různé statě, články, blogy či diskuze je „co říci závěrem“ a já se ptám „co říci na úvod hodnocení „výletu“ mladších žáků na Prague handball cup 2013….
Možná by bylo lepší a snad i zábavnější popsat logistiku naší cesty, krásy matičky Prahy či snad jednotlivé rozhovory mezi účastníky zájezdu. Ale jsme přece jenom házenkářský oddíl, tak se vrhneme na „házenou“. I když článek okořeníme páru větami „odjinud“ :).
Naše 20 členná část výpravy čítala 15 hráčů a 5 členů realizačního týmu (trenér, vedoucí družstva, psycholog, kameraman a „budoucí reprezentant“ Davča). Na zlato to bohužel nestačilo a příště je třeba vzít buďto více hráčů s chutí zahrát si házenou nebo rozšířit realizační tým :).
Ve skupině na nás čekalo 5 soupeřů a po přípravných turnajích jsme si „my trenéři“ v duchu mysleli na postup do vyšších míst :). Nicméně trenéři míní a hráči mění :).
Vzato souhrnem pro ty, kterým se nebude chtít číst celé hodnocení :), sehráli jsme celkem 7 utkání. Z toho 5 v základní skupině, kde jsme se potkali s družstvy z České republiky, z Dánska a z Chorvatska a 2 postupové utkání směrem k „B finále“ s týmy z Dánska a Rakouska.
Ze všech utkání jsme odešli 5 x poraženi a dvakrát jako vítězové. Minimálně dvě utkání, která pro nás skončila prohrou, jsme mohli i vyhrát. Ale nebyla prohra jako prohra. Za obranu s Uherským Hradištěm, Zagrebem a Lovosicemi je třeba kluky pochválit. Bohužel doplácíme na náš útok, kde nám jednoznačně chybí pohyb bez míče a někdy i chuť hrát a dát branku. Dvě vítězství nad dánským Kopenhagen III a II nás herně moc nepotěšily. Kopenhagen III bylo družstvo minižáků a s Kopenhagenem II jsme „utrpěli výhru“.
V 7 utkáních jsme dokázali vsítit 59 branek, bez utkání s Kopenhagen III, pak jen 41 branek, což je v průměru necelých 7 branek na utkání (hrálo se 2 x 15 minut). Výrazný střelec v našem týmu nebyl, kluci dávali maximálně 3 branky v utkání (nepočítám Kopenhagen III). Jednoznačně lépe pro nás na tomto turnaji vyzněla obrana, i když i zde byly vidět rozdíly v jednotlivých hráčích. Nebudu jmenovitě psát hráče (jsme jedna parta), ale kluci ví, kdo v obraně „makal“ a komu se „nožky“ moc nehýbaly.
Co se týká našich brankářů, tak i na ty budu mít dneska „kritičtější“ měřítko. V bráně se poctivě střídali vždy všichni tři. U všech třech nám chybí větší vůle po brankářském zákroku a zabránění gólu a je třeba vždy zvýšit hlas :(, aby se kluci chytli. Nicméně byly chvíle, kdy se snažili a dokázali tým podržet. Čeká nás ale ještě dlouhá cesta, abychom se posunuli dál.
Závěrem hodnocení naší hry bychom mohli napsat, že určitě pro hráče byl turnaj přínosem. Vyzkoušeli si atmosféru „velkého turnaje“ a mohli svou hru porovnat nejen s českými soupeři. I když jsme nevyhráli, tak pokud jsme bojovali, dalo se na naši hru dívat (v obraně). V útoku musíme jednoznačně přidat pohyb (kluci to v sobě určitě mají) a chuť dát branku. A hlavně musíme hrát naplno vždy všichni, využít toho co už umíme, zrychlit přechod do útoku, zpřesnit přihrávky a pak to přijde :). V každém utkání nastoupilo do hry všech 15 hráčů a každý tak měl možnost předvést, co umí. Nevěšme, ale hlavu, kluci se mrkli na finálové utkání starších žáků a rozhodli se :), že ještě více zvýšíme tréninkové úsilí, budeme více střílet branky, poslouchat trenéry více jak jedním uchem 🙂 a příští rok, nebo už možná v sobotu ve Zlíně :), všem ukážeme, že to umíme :):):).
Tento turnaj, ale není pouze o házené (i když ta házenkářská stránka by měla převažovat), a tak si kluci užili i nějakou tu procházku po Praze se zakončením v MC Donaldu, v KFC apod., byli jsme na Matějské pouti, Karlově mostě a něco málo jsme najezdili na jezdících schodech a v metru.
DÍKY CELÉMU REALIZAČNÍMU TÝMU ZA POMOC PŘI TOMTO TURNAJI, AŤ UŽ TO BYLA POMOC S DĚTMI, ČI SAMOTNÁ POMOC „PSYCHICKÁ“ :):):).
Sestava, branky, hodnocení jednotlivých utkání:
Tovaryš, Baroš, Kulišťák – Cerhák (4/1 – 7m hod), Deák (11/3), Hrstka (1), Koleček (2), Kramoliš (3), Křupala (5/1), Michálek (12/2), Skalka (2/1), Václavík (3), Vejnoska (1/1), Žurek (8/2), Los (7/1).
RpR – Uherské Hradiště 6 : 8 (5 : 5)
V prvním utkání nám výborně fungovala obrana, kluci „táhli za jeden provoz“, navzájem si pomáhali a soupeř to s námi neměl jednoduché. Na druhou stranu je třeba říci, že i soupeřova obrana pracovala velmi dobře a moc prostoru nám nenechávala. A když už nějaká ta šance byla, tak jsme nedokázali překonat brankáře a omluvou nám není ani to, že byl „velký“. Negativem tohoto utkání a vůbec celého našeho působení na turnaji bylo to, že tým neposlouchal nebo nechtěl poslouchat nebo neslyšel (ale to je málo pravděpodobné, vzhledem k tomu, že na lavičce byla Diddy :)), pokyny a rady.
RpR – RK Dubrava Zagreb 4 : 18 (2 : 10)
Tak jak jsme předpokládali, tak i tým z Chorvatska vypadal – nebyli to žádní malí ogaři od mořa :). Psycholog Tom pracoval před tímto utkáním naplno, aby přesvědčil kluky, že se není čeho bát a že mají jít do zápasu naplno. Trochu strachu na nás ale vidět bylo :). Stejně jako v prvním utkání i ve druhém nám fungovala obrana a co jsme našimi fyzickými silami zvládli, to jsme ubránili. Bohužel náš útok byl, a to je další „mínus“ našeho týmu po celou dobu turnaje, bezzubý, bez nápadu, bez jednoduché kombinace dvojiček a někdy i bez chytatelné přihrávky. Takže 4 branky v síti finalisty turnaje nebyly důvodem k oslavě.
RpR – TJ JM Chodov 9 : 16 (6 : 10)
Úvodní utkání druhého hracího dne bylo pro nás rozhodující pro další možný postup dál. Vzhledem k výkonu v obraně, který kluci předvedli o den dřív, jsme se „Chodováků“ nebáli a na jejich střelce z dálky „vysunuli“ obranu. A…. a to se děly na hřišti věci :(, naše kluky se kterýma jsme již několik let, jsme nepoznávali. Obrana fungovala tak na 10% (ať klukům nekřivdíme), zápal a chuť do hry byl na procentech „pěti“ :(:(:(. Veškerá snaha s tímto stavem něco udělat byla zcela marná a jediné štěstí bylo, že jsme měli sebou nějaké ty prášky na tlak a na bolení hlavy, jinak by tým byl bez trenérů :)..
RpR – Ajax Copenhagen III 18 : 1 (10 : 1)
Zatímco hráče nějak zvláště výkon v předchozím utkání netrápil (hlavně když fungovaly mobilní telefony, místní nápojové a popcornové automaty a věděli, že na oběd bude pizza), realizační tým zvažoval co dál. Prvním naším krokem bylo, že jsme vyměnili dresy :):):), druhým pak to, že od začátku utkání nastoupila „mladší lajna“, aby předvedla té „starší lajně“, jak to má na hřišti vypadat. Ano soupeř to byl výrazně lehčí, ale „mladí na to vlítli“ a s chutí si zahráli. Utkání pak dohráli „starší“, ale výkonem nás nepřesvědčili, že právě tihle hráči by měli být tahouny týmu, dávat branky a pomáhat herně „mladším“.
RpR – Lovosice 9 : 13 (5 : 7)
Do posledního utkání ve skupině jsme nastupovali s tím, že Lovosicím naši kůži nedáme „lacino“. Soupeř se vyznačoval velmi aktivní hrou jako v obraně, tak i v útoku a jeho přechody do útoku byly pro nás více než rychlé. V tomto utkání kluci bojovali jako lvi a i když i zde byly chybičky, určitě předvedli, že když chtějí, tak hrát umí :). Možná je škoda neproměněných šancí ze 7m hodů a ztracených míčů v rychlém útoku, ale to jsou věci, které při „plném nasazení“ dokážeme určitě brzy odstranit.
RpR – Ajax Copenhagen II 6 : 5 (3 : 1)
V neděli ráno jsme nastoupili k utkání v B „šestnástifinále“ proti Kopehangenu II a určitě jsme měli na víc než na těsnou výhru 6 : 5. Hrát o dvě minuty déle, tak nevím, nevím, jak by to dopadlo. Aniž bychom chtěli podceňovat soupeře, tak naši kluci nepředvedli hru dle našich představ a určitě mají na víc :). Nicméně „utrpěli jsme výhru“ a mohli si tak zahrát další utkání.
RpR – Linz AG 7 : 16 (4 : 9)
Rakouský soupeř zastavil naši cestu do „B finále“ :). V prvních 10 minutách jsme drželi ještě stav, kdy jsme mohli pomýšlet na cestu dál, ale závěr první půle a celá druhá půle už byla čistě v režii Linzu. Tímto utkáním tedy skončila naše letošní „pražská pouť“ a nás čeká spoustu práce :).
KLUCI ZA CHVÍLE, KDY JSTE BOJOVALI A DŘELI NA HŘIŠTI VÁM DĚKUJEME A VĚŘÍME, ŽE POSTUPNĚ BUDEME LEPŠÍ A LEPŠÍ TÝM.
