Druhý přípravný turnaj jsme odehráli v Hranicích. Ani tentokrát jsme nepoznali chuť vítězství, ale podali jsme výkon, který se s turnajem ve Velké Bystřici nedá srovnat. Dvě prohry o dvě branky a jedna o branku jedinou jsou toho důkazem.

Foto z turnaje zde 

Turnaj jsme odehráli bez našich tradičních středních spojek, ale nakonec jsme nezaznamenali nějakou zásadní změnu ve hře. Přeci jen hrajeme hodně 1 na 1 a tady není funkce dispečera hry na střední spojce až tak výsadní. Vyzkoušeli jsme mnoho variant jak na střední spojce, tak vlastně všude možně, jelikož stále ještě točíme kluky po všech možných herních postech, aby kluci hráli variabilně a zkusili si tak nějak vše.

V zápase s Hranicemi B jsme se snažili. Na hráčích z Hranic bylo vidět, že tady vysunutou obranu nehrají a nemají rádi, když ji soupeř praktikuje. Nakonec ale zvítězila výšková převaha domácích a jejich střely zpoza čáry volného hodu. Zápas s Novým Jičínem byla taková plácaná na obě strany. Soupeř byl opět o hlavu vyšší, ale technicky až tak kvalitní nebyl. Kluci se výšky nezalekli a bránili jako lvi. Prohra jen o dvě branky mluví za vše. S Žeravicemi jsme hráli dva rozdílné poločasy. V prvním hrály Žeravice se silnější šestkou a lehce nás přehrávali. Do druhého poslali trenéři mladší kluky a my začali mohutně stahovat. Půlminuty před koncem jsme prohrávali jen o jednu branku a ubránili útok Žeravic. Rozhodčí ale remízu nebrali a jakmile jsme 15 sekund před koncem zápasu přešli na polovinu hostů, pískli nám něco (těžko říci co) a o výsledku bylo rozhodnuto. Zápas s hranickým áčkem byl kočka – myš, kde jsme roli lovené myši sehráli my. Soupeř využil věkovou i výškovou převahu a jasně nás přehrál.

Ke zlepšení došlo zejména v obraně a hře 1 na 1. Pořád sice hrajeme s jiným nasazením než na tréninku, ale tohle snad prolomíme s první výhrou, na kterou už netrpělivě čekáme. Na tréninku kluci makají, což se nám moc líbí, jen překonat psychický blok, který za sebou v zápasech vláčíme.

Tak trochu tradičně byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje Áďa. Pochopitelně gratulujeme a už pomalu začínáme přemýšlet nad tím, že by za každou cenu mohl pozvat kabinu ne nějaký zákusek, nebo podobnou laskominu, aby si ocenění užil se všemi spoluhráči 🙂 

Naši soupeři:
– Cement Hranice A
– Cement Hranice B
– SK Žeravice
– Nový Jičín

Přípravný zápas s Lesanou Zubří

Ihned po nevydařeném turnaji ve Velké Bystřici jsme v rámci tréninku na naší palubovce hostili holky z Lesany Zubří. Ve dvou dvacetiminutových poločasech jsme předvedli bojovný výkon, o který jsme se v Bystřici opřít bohužel nemohli. 

Velká škoda, že polovina kluků na trénink nedorazila, někteří dali přednost florbalu (???), jiní jednoduše nedorazili. Proti holkám ze Zubří se tak postavilo 7 bojovníků, doplněných o Karola z áčka (díky za výpomoc). Hrálo se ve svižném tempu a i když jsme ani tentokrát házenkářsky lepší nebyli, vše jsme dohnali bojovností. V obraně už jsme kluky dlouho neviděli hrát s takovým nasazením, v útoku jsme taky nezklamali. Zápas měl přípravný charakter, takže jen můj soukromý scoreboard hlásil na konci utkání neoficiální spravedlivou remízu 🙂

Nikdo nám vítězství nedaruje, zejména pokud sami nebudeme chtít vyhrát. Budeme li jezdit na turnaje na výlet, budeme prohrávat, pokud ale začneme bojovat tak jako proti Lesaně, nebo jako následující den v zápase proti áčku, kde jsme předvedli několik pěkných momentů, můžeme se na jaře konečně dočkat nejen zlepšených výkonů, ale třeba i toho vytouženého vítězství.

Přípravný turnaj Velká Bystřice (15.2.2014)

Kdybychom měli tento turnaj slabších celků Olomouckého a Zlínského kraje považovat za test toho, co pro nás házená znamená, dospěli bychom u většiny kluků ke smutnému faktu, že pravděpodobně vůbec nic. Z Velké Bystřice jsme odjížděli po čtyřech prohrách rozdílem několika tříd. 

Ve všech čtyřech zápasech jsme tahali za kratší konec, přičemž brankový rozdíl byl vzhledem k faktu, že se hrálo jen 2×15 minut, zarážející. Z pohledu trenéra nebylo ani co koučovat, jelikož nám dělaly problémy základní věci. V útoku jsme se neprosazovali ani 1 na 1, ani střelbou z dálky, pivoti mohli zůstat doma, nedostali během turnaje ani jednu přihrávku. V obraně stojíme a čekáme. Marné je vysvětlování na každém tréninku, jak se k hráči postavit, jaký postoj zaujmout, že musí být nohy rychlejší než ruce.

Dva možná tři hráči měli díky našim výkonům zkažený sobotní den, zbytek žije zejména aktivitami mezi zápasy, takže hranolky, chipsy a kola v pohodě vykompenzují ztracený čas.

Naši soupeři:
– SK Velká Bystřice
– SK Žeravice
– STM Olomouc 2002
– HK Ivančice 

Vánoční pohár, Luhačovice (14.12.2013)

Dobiáš Cup měl být poslední podzimní akcí, ale když nám hned po jeho skončení přišla pozvánka ze Zlína, že v Luhačovicích pořádají Vánoční pohár, rozmýšleli jsme, zda jet. Rozmýšlení nakonec bylo velmi jednoduché – na tréninku nám všichni kluci řekli, že by jet chtěli. Tak jsme jeli…

Díky mírným organizačním zmatkům jsme na turnaj přijeli o hodinu a půl, než jsme museli (pořadatel měl turnaj rozlosován pro 5 mužstev, ale Vsetín se odhlásil, proto došlo k přelosování na 4 mužstva). Převlékli jsme se a šli jsme do místního baru utužit kolektiv a dát si něco na pití a k snědku.

V prvním zápase jsme narazili na starého známého – družstvo Luhačovic. V prvním poločase jsme prohrávali o dvě branky, ale druhý byl z naší strany slabší. Táďa nás klasicky převálcoval…

Do druhého zápasu jsme vstupovali s velkým odhodláním. Za třetí místo byly slíbeny medaile a Polanka nad Odrou měl být soupeř, který nám měl umožnit jejich zisk. Opět jsme kluky nahecovali…a opět jsme se nestačili divit. Předvedli jsme opět antiházenou. Ve druhém poločase jsme již s Pavlou seděli na střídačce jako zařezaní a nechápali, co se to děje. Čím více chceme, tím hůře hrajeme. V šatně jsme si potom z pěkné předvánoční atmosféry udělali Sicílii.

Do třetího zápasu se silným Zlínem (vítězem turnaje) jsme už nenastupovali s taktickými pokyny, ale s tím, abychom celý turnaj alespoň nějak důstojně ukončili a jeli domů s pocitem, že výlet do Luhačovic nebyl zbytečný. Zápas se nám nakonec vyvedl. I když jsme prohráli o pár branek, kluci ukázali, že házenou hrát umí.

Při vyhlašování vítězů došlo opět na Áďu, který byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Gratulujeme! V šatně jsme si potom rozdali sladkosti, kluci mně ještě předali vlastoručně vyrobenou medaili pro nejlepšího trenéra…asi hodinu po tom, co jsem jim slíbil děs a hrůzu v zimním přípravném období 🙂 a mohli jsme jet domů…

Videa z Luhačovic zde

Dobiáš Cup 2013, Rožnov pod Radhoštěm

Poprvé jsme si vyzkoušeli, jaké je to hrát v zimním turnaji. První dojem byl jasný – byla zima. Bohužel ne jen venku, ale i v hale. Všechno zlé je pro něco dobré a není nad lepší motivací k běhu, než když je člověku zima. Na turnaji jsme byli v téměř kompletní sestavě, přesto jsme pro jistotu přizvali tři kluky z minižáků, kteří doplnili naše stavy pro případ, že by nás napadl bacil, či přišlo nějaké zranění.

Do turnaje jsme vstoupili v páteční odpoledne prohrou s Žeravicemi 8:14. Nehráli jsme špatně, ale soupeř byl jednoduše nad naše síly. Nakonec skončil v turnaji na čtvrtém místě, což o mnohém svědčí. Ve druhém pátečním zápase jsme přivítali kluky ze slovenské Modre. Po prvním poločase se asi soupeř divil, kdo to proti nim hraje. Poločas jsme prohráli o jednu branku! Děkovat musíme dobré obraně a fantastickým brankářům. Ve druhém poločase už Slovan dokazoval, proč nakonec skončil v turnaji na druhém místě a dokonale nás rozválcoval. Výsledek 9:20 byl krutý.

V sobotu jsme hráli ve skupině C, tedy o celkové 9. – 13. místo. V prvním zápase jsme narazili na soupeře, na kterého jsme si věřili – Senice na Hané. Odhodlání bylo jen před zápasem, v zápase jsme zklamali. Další prohra 8:14. Olomoucké béčko hrálo mnohem zajímavější házenou než Senice a upřímně jsme s výhrou počítat nemohli. Předpoklady jsme potvrdili prohrou 5:12. Zubří nepřijelo s A týmem, ale s klukama, se kterýma se potkáváme při mistrovských utkáních. Nehráli jsme špatně a konečný výsledek 8:13 možná můžeme hodnotit jako úspěch. Proti Zubří hrajeme povětšinou pěknou házenou a i tento zápas patřil k tomu lepšímu, co jsme na turnaji předvedli.

Celý turnaj jsme ukončili nedělním zápasem. Měl to být poslední zápas podzimu a nebyl důvod se na nic šetřit. Kluci byli nabuzení a i když jsme už dopředu věděli, že na turnaji obsadíme poslední místo, chtěli jsme na soupeře vlétnou a poprat se o dobrý výsledek. Bohužel když moc chceme, dochází k situaci, že si nepřihrajeme, nedostaneme se ani přes půlku a dostáváme se do role jehňat na porážce. Jelikož byl výkon katastrofální, hráli ve druhé půlce už jen minižáci a kluci, kteří si na turnaji zahráli možná o něco méně, protože jejich návštěvy tréninků jsou o něco méně časté. Tato poslepovaná sestava nakonec odehrála lepší poločas, než kluci, kteří chodí na tréninky pravidelně a házená je baví. Velké zklamání…

Celý turnaj kopíroval naší hru v podzimní části. Obrana průchodná, útok neefektivní. V obraně si nepomáháme, necháváme se lehce přehrávat jeden na jednoho, hrajeme bezkontaktně. V útoku nám padají míče z rukou, nemáme snahu se probít do lepších šancí, hra jeden na jednoho neexistuje, i když ji zkoušíme téměř každý trénink. Nezbývá než zatnout zuby a bojovat. Jen s těžkou dřinou může přijít vítězství, na které už půl roku marně čekáme.

Děkujeme klukům z minižáků, kteří nám pomohli a gratulujeme bobistovi Áďovi, který byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje!