Jelikož v lednu nebyl do naší skupiny zařazen žádný z turnajů ZKSH a kluci byli zklamaní, že jejich kamarádi z „B“ týmu turnaj mají, rozhodli jsme se, že vyrazíme na turnaj „Pololetní jednička“ do Horky nad Moravou.
A  posíláme do Horky velkou „JEDNIČKU“ za perfektně zorganizovaný turnaj pro děti.
Dík patří i tatínkům, kteří nás v mrazivé neděli do Horky a zpět dopravili a navíc nás i celý turnaj podporovali.

Ondra V. (11 branek), Adam (6), Táda (12), Domča (4), František (4), Kuba (3), Luky (4), Maty (9), Ondra K. (3).

Turnaj v Horce byl sice prioritně určen pro kategorii starších minižáků, což jsou děti narozeny v roce 2003, ale tak jak celý rok hrajeme většinou s kluky mladšími, nebylo tomu jinak ani dnes. Zkušenosti jsou prostě zkušenosti :).

Čekalo nás celkem 5 utkání a všech 9 našich borců se na ně těšilo.

V prvním utkání proti Velkému Meziříčí jsme měli celkem dobrý první poločas a i když jsme naposledy hráli utkání na turnaji před více jak měsícem, na klucích bylo vidět, že házenou nezapomněli. Druhá půle už nám tak nad Velkým Meziříčím nešla, nicméně prohra 11:18 nás určitě nezlomila. Do dalšího utkání jsme kluky upozornili hlavně na správné uvolňování hráčů bez míče a připomněli jim, kdo že to má při zisku míče vybíhat vpřed do rychlého útoku a kdo musí pomoci při rozehrávce brankáře. Ne, že by to kluci nevěděli :), ale ne vždy si to uvědomí, když různě mícháme sestavou a točíme hráče na všech postech.

Ve druhém utkání jsme nastoupili proti pozdějšímu vítězi turnaje, dětem ze slovenské Ivanky pri Dunaji. V první půli jsme se rychlého a dravě  hrajícího soupeře zbytečně zalekli a nějak jsme zapomněli střílet branky. Ale druhá půle už byla z naší strany lepší (i když soupeř hrál ve 3). Kluci se snažili, zrychlili, snažili se neustále útočit, střílet a zpevnili i obranu a i přes prohru 17:23 jsme byli spokojeni, vždyť všech 9 hráčů dokázalo skórovat :).  Další rada pro kluky pak zněla, nebát se využít rychlých křídel, která vzorně po zisku míče běhala vpřed.

Třetí utkání s domácí Horkou nad Moravou mělo ten správný „náboj“ a dramatičnost až do posledních minut, kdy o svém vítězství rozhodli po našich ztrátách míče domácí házenkáři. Oba týmy předváděly pěknou minižákovskou házenou a hlavně fanoušci domácí fanoušci vytvořili opravdu bouřlivou, ale velmi férovou atmosféru :). Prohra 12 : 15 nás sice mrzela, ale čekala nás ještě dvě utkání. Opět přišla další rada a to aby kluci využívali více křídel i v postupném útoku a v útoku byli vždy nasměřování čelem k bráně soupeře.

Předposlední utkání s Opavou trošku poznamenal úbytek sil našich kluků, kteří 3 zápasovou přestávku nevyužili k odpočinku, ale ke sportovním hrátkám na chodbě. Nicméně, jsme sportovci a tak nevadí, alespoň jsme trochu poškádlili naši fyzickou kondici. Chybějící síly nás ale stály spoustu ztracených míčů a nepřesných střel. Prohra 13:20 to jen potvrzuje.

V posledním utkání nás čekal další z favoritů na prvenství a to velmi tvrdě a nepříjemně hrající tým chlapců z Olomouce. Ale určitě jsme se nechtěli jen tak vzdát a kluci podali „úžasný výkon“ a prohra 4:8 nás opravdu nemusí vůbec mrzet. To že v tomto utkání padlo tak málo branek, bylo způsobeno „nezvyklou obranou“ soupeře, který se postavil do řady na 8m, roztáhl ruce a sunul se z jedné strany na druhou. Z tohoto postavení pak obránci vyráželi svírat naše hráče. Takže jsme téměř celé utkání strávili v útoku, hra byla pouze přerušována, naši chlapci se rvali jako psi, ale přes tuto obranu, podpořenou navíc dobrými fyzickými parametry soupeře se dostat prostě nedokázali :(. – nechávali se chytat jako žabičky. Ale bojovali až do konce 🙂 a bylo to jejich nejlepší utkání.

Celkově lze říci, že turnaj byl pro nás jednoznačně přínosem. Postupně jsme se zlepšovali a to jak v útoku, tak i obraně, kde se nám podařilo zapojovat i Františka s Dominikem, kterým obrana zpočátku moc nešla. Všichni hráči stříleli branky, všichni hráči se pravidelně střídali na hřišti, ať byl stav utkání jakýkoliv. Kluci si vyzkoušeli hru jak na křídlech, tak na spojkách. V bráně se střídali Maty, Ondra K., Ondra V. a Adam. Bojovnost a nasazení kluků hodnotíme velkou „jedničkou“. Táda i přes tvrdou obranu Olomouce bojoval tak dlouho, až si vybojoval „krvácení z nosu“. Maty v posledním utkání málem „vypustil duši“ :). S vítězem jsme dokázali po Olomouci uhrát druhý nejlepší výsledek. S Olomouci jsme po Ivance pri Dunaji uhráli taktéž druhý nejlepší výsledek. Ač jsme tedy skončili poslední, jsme s turnajem spokojeni a věříme, že když budeme trénovat dál, přijdou i ty výhry. František byl vyhlášen našim talentem družstva, jeho zlepšení se nám všem líbilo.