V sobotu 16.9.2014 vyráží na jih 9 mladších žáků A nabrat fyzické síly do další sezóny. Na začátek hned asi jediná kaňka – vrátili jsme jen v osmi. Jirkovi přejeme brzké uzdravení a nemám strach z toho, že by v jeho případě pár dnů nemoci ovlivnilo jeho výbornou fyzičku.
Foto z Nivnice zde, foto z Valašského poháru zde
Do Nivnici přijíždíme před obědem, po obědě dáváme klukům prostor na odpočinek a potom už to jde vše ráz na ráz. Celá Nivnice proběhla v takovém tempu, že jsme poslední den nebyli přesvědčení, že vše vůbec stihneme. Tak jako minulé roky jsme byli ubytováni v chatkách za koupalištěm, tentokrát společně přípravkou a minižákama. Tento na první pohled nesourodý celek absolvoval společně dokonce i jeden trénink a celkově jsme se snažili postupovat koordinovaně ať už při plnění soutěží, tak při obléhání plážového hřiště. A tady hned letí první pochvala pro naše mladší žáky. Ač jsme měli z tohoto spojení trochu obavy, tak kluci byli naprosto skvělí a k malým miňáskům se chovali výborně. Vzali je v pohodě mezi sebe, takže na plážovce hráli společně beachhandball, popř. se navštěvovali v chatkách apod.
Tréninky probíhaly pod dozorem statného ošetřovatele
Někdy makali kluci, někdy trenér…
Kromě tradičních tréninků jsme měli pro kluky připraveny hned tři novinky. První bylo plnění sportovních disciplín, jejichž výsledky dostali poté v souhrnu zaznamenány na diplomu. Pro test výbušnosti jsme skákali do výšky, pro hbitost jsme absolvovali člunkový běh, pro ohebnost hluboký předklon, pro sílu hod míčem apod. A abychom si to udělali zajímavější, přidali jsme disciplíny jako hod šipkama, či odpal tenisáku baseballovou pálkou. Za rok výsledky porovnáme a uvidíme, jestli postupujeme kupředu.
Druhá novinka byla zdravověda. Jelikož Pavla nedávno absolvovala kurz zdravotníka, mohla tak všechny kluky seznámit s první pomocí, které je jako pojištění: je dobré ho mít a ještě lepší je ho nikdy nepoužít. Během třech půlhodinek se kluci naučili, jak obnovit dýchání, jak ošetřit popáleniny, jak zastavit krvácení, jak zachránit tonoucího apod. Ve středu si kluci napsali ze zdravovědy dokonce test o třinácti otázkách a na základě výsledků poté dostali průkazy malého zdravotníka. Tady musím opět pochválit všechny kluky, protože jednak dávali při oněch půlhodinách pozor a zapojovali se aktivně do odpovědí i do rolí figurantů a také výborně kooperovali při závěrečném testu. Každý mladší žák dostal totiž do týmu jednoho až dva miňásky a test psali společně. Moc chválíme kluci!
Staník s trojcípým šátkem i usínal
Dan s Vítkem to měli bez chyby!!!
…a my trenéři také
Poslední volnočasová aktivita byla z jiného ranku. Máme věk počítačový. Všude samé mobily, tablety, počítače, xboxy apod. Bohužel převážné využití elektroniky spočívá v chatování na facebooku a hraní her. Zabít bez mrknutí 20 lidí za minutu v Call of duty, či GTA není až takový problém, což má za následek posunutí reality u našich mládežníků obecně. Aby si kluci uvědomili, co jsou to zbraně, co je to respekt z nich, jak se zbaň reálně chová a jaké důsledky z jejich použití můžou vyvstat…jednoduše jsme navštívili střelecký oddíl SSK Nivnice. Po přibližně půlhodinové přednášce jednak na téma bezpečnost na střelnici, tak dále velmi poutavé přednášce o různých zbraních, které byly na střelnici vystaveny a na které jsme si mohli „sáhnout“ (Colt, SA 58, malorážka, Scorpion, Luger 9mm apod.) jsme zahájili střelby. Během přednášky kluci ani nedutali. Zastříleli jsme si 25x z malorážky vleže se zaměřovacím dalekohledem na 50 metrů a 10x s Luger 9mm na 20 metrů. Bylo vidět, že u kluků má zejména devítka obrovsky respekt, takže 2 kluci střílet odmítli. Přeci jen rány jako z děla v kombinaci s obrovským zpětným rázem dokázaly naše počítačové nadšence solidně vystrašit. Musíme poděkovat oběma střeleckým instruktorům, jelikož během střelby byl vždy střílející pod přímým dohledem instruktora, takže nebezpečí nehrozilo. Na závěr si mohli ještě kluci za své zastřílet z útočné pušky SA vzor 58. K tomuto se odvážil nakonec jen Tomíno, který si tak 4x vystřelil ze zbraně, která je stále ještě ve výzbroji Armády české republiky. Po zhruba dvou hodinách si kluci na konec mohli na střelnici posbírat prázdné nábojnice (do bahna – takže jsme před vstupem do hotelu museli vyzout boty, aby to nevypadalo, že restaurací projel traktor s hnojem :-)), poděkovali jsme za skvělé dvě hodiny a vyrazili na večeři. Snad návštěva střelnice u kluků posunula realitu opět tím správným směrem.
Kromě tohoto jsme samozřejmě v Nivnice zažili kopec srandy. Roman mě při odpalu baseballkou trefil tenisákem (naštěstí o 10 cm minul cíl), Kuba mě trefil oštěpem, poté společně s ostatníma vyvolávali déšť tak usilovně, až se jim to podařilo. Sklidili za to uznání i u starších žáků, protože jim taktéž odpadl trénink 🙂 Jelikož byla v úterý zima jako na Sibiři (15°C), vyhlásil jsem rychlou akci – kdo chce, může do plavek a zahřát se do bazénu. Tuto šílenost nakonec absolvoval jen Luky, David, Ondra a Tomíno. I správce koupaliště nechápavě kroutil hlavou a šel přeměřit teplotu vody…teploměr mu ukázal příjemných 22°C 🙂 Ke konci pobytu nás zasáhla mánie pletení náramků z gumiček a následné obchodování s nimi. Pohled na pubertální kluky, sedící na chatce, na které pletou jeden náramek za druhým byl k nezaplacení. Když minižáci otravovali naše kluky, zvedl se Tomíno, vzal dva minižáky, zavřel je na na chatku na záchod, opřel se o dveře, vytáhl mobil z kapsy a začal si na něm hrát, zatímco miňásci se ho snažili usilovně přetlačit. Svatá trojice vůbec řádila, takže když Kuba s Davidem přepnuli baterii z umyvadla na sprchu, byl Tomíno mokrý jako myš, následně i Kuba, který se snažil vodu zastavit tak, že ji pustil omylem ještě více, takže voda byla až v předsíni. Na osmičce zima nebyla, takže se větralo tak, že se okno vysadilo z pantů. A když kluci před večerkou už nevěděli co mají dělat, přišli za námi a prokecali jsme se až k večerce, popř. jsme si zahráli nějaké společenské hry, při kterých byla zase sranda.
Nějakých 15°C nás jen stěží mohlo zastavit od vodních radovánek
Poslední večer jsme si po večeři vyhodnotili zdravotnický test a následně jsme si předali i diplomy a ceny. Tímto moc děkujeme panu Skalíkovi, za sponzorský dar v podobě pastelek a propisek, rožnovské házené za sladkosti a druhé paní trenérce Ivetě za gumičky, které kluci taktéž našli v balíčcích. Kluci tak neplánovaně odjeli i se zajímavými dárky, za které ještě jednou děkujeme. Poté už následovalo společně focení a focení s diplomem v objetí skvělých trenérů!!! (tím myslím sebe a Pavlu, aby nedošlo k mýlce :-)). Večerní špekáčky ukončily program. Poté už následovalo jen balení, probuzení, snídaně a odjezd.
Trochu nepřirozená fotka…
…tady už je vše jak má být
Summary nakonec: samé pozitiva a sociální jistoty. Kluky moc chválíme za chování k miňáskům. Další pochvala letí za to, jak na trénincích usilovně makali. V plném nasazení jsme zvládali trojfázové tréninky, které končily večerním corečkem a vytrvalostí. Začali jsme na šestiminutovce běhu a ten jsme každý den zvedli o dvě minuty. Poslední den byl dobrovolný, ale i tak přišli skoro všichni a dokonce si dali i nášup, takže jsme se třemi kluky vytvořili exkluzivní klub 22. Snažili se jak při zdravotnickém kurzu, tak dodržovali bezpečnostní pokyny na střelnici. Jednoduše jsme si to všichni užívali. Srovnávat s Nivnicí s minulým rokem je nemožné. Ke všemu bylo ještě pozitivní, že až na menší výjimky se mezi kluky tvoří dobrá parta a jejich soudržnost byla očividná. Škoda jen, že nás nejelo ještě o něco více, určitě by to duchu družstva jen prospělo. Zvláštní poděkování potom ještě míří do chatky Robina a Romana, kteří si během pobytu udržovali na chatce pořádek a neměli ani problémy s večerkou.
Asi bychom to nebyli my, kdybychom ještě nevyužili dobrého postavení hvězd a neudělali hned po Nivnici bleskovou akci. Té se nakonec zúčastnil Martin, Roman a Tomíno a my tak všichni čtyři v páteční večer vyrazili do Zubří na Valašský pohár, konkr. na zápas HC Gumárny Zubří – TJ Štart Nové Zámky. Viděli jsme drtivé vítězství zuberských hráčů, dali tyčinky, selfie, Roman mohl o přestávce trefit zuberského brankáře a po skončení zápasu si kluci ještě mohli na pár minut zastřílet v opuštěné a později i potemnělé hale.
Selfie v Zubří
Tyčinky byly v akci!
a po zápase rychle využít prázdnou palubovku