V sobotu jsme z tradičního místa, tedy od Rosavy, odjížděli k dalšímu utkání. Naposledy toto jaro jsme využili k odvozu rodičů, za což jim děkujeme, a to pochopitelně nejen za odvoz na toto utkání, ale za celou sezónu.

Bohužel možná už právě u Rosavy jsme si zápas prohráli. Zápas byl totiž nesoutěžní, tudíž někteří ho takto i pojali.

Do zápasu jsme vstoupili lehkovážně pod dojmem výše uvedeného. Chvílemi se mi zdálo, že proti Holešovu hrají minižáci (tímto se pochopitelně nechci dotknout našich minižáků, to ani náhodou). Zápas byl charakteristický obrovským počtem technických chyb, neproměněnými šancemi a vůbec stylem hry, který neznáme. Soupeř se spokojil jen se střelbou z větší vzdálenosti a bohatě mu to stačilo. 

Druhý poločas přinesl lepší výkon, ale k ještě lepšímu výsledku chyběla větší vůle. 

Není pro trenéra nic horšího, když přijde o přestávce do kabiny svého mužstva, které prohrává a pozoruje veselou uvolněnou atmosféru mnohých. Když se stejná situace opakuje i po skončení zápasu, protože: „Šlo přece o nesoutěžní utkání“, začíná si klást spousty otázek. Všem těm, kteří přijeli hrát do Holešova zápas za naše mužstvo děkuji, ať už se jim dařilo, či nikoliv. Poděkování platí jen pro ty, kteří opravdu přijeli hrát házenou. Příště nás čeká Vsetín, se kterým jsme na podzim prohráli o jedinou branku, takže nás čeká další těžké utkání. Se stejným přístupem bychom na Vsetíně dopadli stejně jako v Zubří, což bych tedy minimálně já nechtěl. 

Adam – David, Luky (1), Jirka (1), Martin (7), Roman (3), Robin (6), Dan (5), Kuba (4), Tomino (1)