Už delší dobu jsme chtěli kluky vytáhnout na nějakou tu velkou házenou. V létě jsme naplánovali výlet do Zubří, kde jsme si chtěli nejdříve na hřišti zaházet a potom navštívit zápas HC Zubří – Maribor. Počasí bylo proti, takže jsme nakonec super výkon Renata Vugrince v dresu Mariboru, nebo reprezentanta čekatele Mirka Jurku ze Zubří neviděli…tedy viděli, ale jen v okleštěné sestavě.

Fotky z výjezdu zde

Druhá větší příležitost se objevila nyní, kdy do Zlína zavítala česká reprezentace s hvězdným Filipem Jíchou. Nebylo na co čekat, v pondělí měli rodiče lístky s informacemi doma a ve středu už jsme večer u počítače objednávali 21 lístků. Upřímně jsme nečekali, že hned 14 kluků bude mít o zápas zájem a samozřejmě nás to potěšilo.
Další týden ve středu jsme tak před Rosavou vytvořili početný hlouček. Jediný, komu výjezd nevyšel byl Luky, ale neboj, příště to vyjde. Děti byly rozděleny do aut, rozdávali jsme vstupenky, abychom již mohli vyrazit, když v tu chvíli se objevil jediný „malý“ zádrhel. Jeden z tatínků nám jen tak mezi řečí sdělil, že auto nakonec nemá, že je v servisu. Začalo tak usilovné hledání možnosti jak zařídit, aby mohli jet všichni. Naštěstí nám pomohl trenér našich mužů Jarda Malík, který jel na zápas se svým synovcem Ondrou (od toho přezdívka malý Jaryn :-). Skočil pro auto a mohli jsme vyrazit. Díky moc! Za hoďku jsme byli ve Zlíně, našli v přilehlé ulici místo pro auto a vyrazili jsme do haly.
Zápas měl super atmosféru. Neustále se povzbuzovalo, kluci mávali vlaječkami (za které děkujeme dědečkovi Radima Slováka), jako za prvního máje, nakonec jsme se dočkali i mexických vln. Bylo vyprodáno, což nás příznivce házené musí těšit. Zápas samotný potom nabídnul místy velmi pohlednou házenou, místy byly zase k vidění nepřesnosti. Soupeř se zuby nehty držel, sem tam nám polehával na palubovce, sem tam se mu dařily trháky, ale ve finále jsme mohli slavit zasloužené vítězství. Nevím kolik kluků navštívilo podobný zápas, ať už v házené, fotbale, hokeji, či jiném sportu, ale jestli měl být pro mnohé uvítacím zápasem do velkého sportu, tak se musel líbit. Atmosféra byla elektrizující a prosycená vůní slivovice ze sektoru zuberských fandů pod námi 🙂
Po zápase si šli ještě skalní pro podpisy hráčů a tak se nám doma na stole vyjímá zápisník s podpisem Filipa Jíchy, Petra Štochla a Tomáše Sklenáka.
Domů jsme dojeli kolem deváté večer, všichni živí a zdraví. Na pátečním tréninku se přede mnou po otázce, kdo by jel na podobný zápas znovu, vyrojil les rukou. Takže zase někdy borci, už se těšíme!