Není nad to si na konec sezóny naplánovat dva mezinárodní turnaje. Litovel jsme zvládli a za měsíc jsme už balili kufry a bágly do Liberce. Vyhlídky byly všelijaké – síly ubývají, počasí je vždy s otazníkem, 22 neznámých a povětšinou silných soupeřů a sedmihodinová cesta vlakem tam a zpět k tomu jako bonus. Možná to může znít pesimisticky, ale výsledek byl ten, že jsme prožili 4 fantastické dny plné házené a srandy!

Foto zde, Videa: IQ Park, zápasy „A“, zápasy „B“, volná zábava

Znáte ty scény z filmů, jak se rodiče u vlaku se slzou v oku loučí se svými odjíždějícími dětmi? Ani nemusíte, my jsme to neprožili. U nás se rodiče ve Valmezu na perónu smáli. Inu kdo by se nesmál, když má před sebou čtyři dny klidu. Co s klidem, my mířili do Pardubic, města perníků a hamburgerů na vlakovém nádraží.  

Kluci se nasoukali do kupéček a mohlo se vyrazit. Cesta probíhala v klidu. Kluci buď mastili karty, nebo kecali o všem možném. Ranní vstávání způsobilo jejich pozvolný rozjezd, což bylo dobře, protože cesta do Liberce je daleká.

Po pár hodinách přijíždíme do Pardubic a máme hodinu čas. Dáváme klukům rozchod na WC a hamburgery. Nevím, jestli jsou na tomto vlakáči hambáče něčím zvláštní, sám tento druh stravy nevyhledávám, ale koupili si ho snad všichni. Někteří to zvládli i se zmrzlinou. Doplňujeme zásoby a jedeme dál.

Rychlík z Pardubic do Liberce je zvláštní tím, že je extrémně pomalý. Některé úseky bychom zvládli rychleji i pěšky. Jak zaznělo: „Jestli je tohle rychlík, jak tady jezdí normální osobáky“. Cesta z Pardubic byla úmorná. Vedro jako prase, z oken jsme viděli jen pole a lesy a v některých úsecích to dokonce vypadalo, že se spíše vracíme do Pardubic, než že se přibližujeme k Liberci. Sedíme sami ve vagónu, takže ani neřešíme, že při vjezdu do tunelu začínají kluci vždy pištět jako malé holčičky a dělají, že se tmy v tunelu bojí. Po třech hodinách končí naše martyrium a my vystupujeme v Liberci.

Skáčeme do první tramvaje a míříme do školy, kde jsme ubytovaní. Cesta naštěstí trvá jen pár minutek a před námi je poslední zádrhel – více než sto schodů ke škole. Kluci jsou ale sportovci, takže překonali i tuto závěrečnou horskou prémii a my před půl třetí vstoupili do školy.

Vybalili jsme a dali klukům i nám pauzu na regeneraci. Do půlhodiny ale naši účastníci zájezdu ožili a my tak přemýšleli, kdy vyrazíme do IQ parku. Nakonec jsme cestuchtivé davy pozdrželi, abychom půlhodinovou cestu do Babylonu nemuseli absolvovat v tom největším pařáku.

Pochodové cvičení jsme zvládli a v pět večer jsme už byli v Babylonu. IQ park je super. Člověk se nenudí, a kdyby měl aktivně vyzkoušet všechny atrakce, musel by tam i několikrát přespat. Na vše si můžete sáhnout a vyzkoušet. V prvním patře je „vodní svět“ včetně možnosti roztočit si lodní šroub, či  kouli plovoucí na vodě apod. Kluky zaujalo i zrcadlové bludiště, které poté už probíhali bez náznaku bloudění. Na konci bludiště byl vesmírný tunel s otočnými stěnami, které se točily a vytvářely tak procházejícím blivnou atmosféru. Populární byla i tabule, do které se dal zatlačením na plastové tyčinky vytlačit jakýkoliv motiv na druhou stranu. Kluci si tak mohli takto zahrát piškvorky, nebo si na tabuli vytláčet své zadky. Vrcholem byla ale tandemová estráda Pavly s Janou, které nevytláčely své pozadí, ale postavily se k tabuli čelem…

V druhém patře byly všemožné hlavolamy, možnost vyzkoušet si obrovské jarové bubliny, optické klamy. V dalších patrech byla např. simulace Titanicu, kde jsme si mohli vlézt do o 45° nakloněné kajuty a potrápit tak své svaly a žaludek. Úplně nahoře potom bylo zvukové dělo, možnost otestovat se ve funkci fakíra na lůžku s hřeby, plasma zavřené v kouli apod. Popisovat všechny atrakce by zabralo spoustu času…

Když už to vypadalo, že se budeme pomalu balit a pocestujeme pěškobusem zpět do školy, objevil se v sále lektor a začal všem klukům ukazovat všemožné fyzikální jevy. Po vystřelování PETek, přišel na řadu komínový efekt hoření a trik s propíchnutím/nepropíchnutím nafukovacího balónku.

Cestou do školy jsme ještě navštívili Lidl, kde karavana doplnila tekutiny a vydali jsme se opět do tříd. Kluci už byli utahaní, ale to jim nezabránilo v nějaké té schovce a kartách. Po deváté jsme se všichni nahnali do sprch a v deset byla večerka…mírně protažená do jedenácté hodiny.

Ráno jsme už začali žít i házenou. Budíček jsme nevyhlašovali my dospělí, ale kluci. Někteří vstávali už o půl šesté! Jakmile byli vzhůru všichni, čekala nás tradiční procedura hygiena – snídaně a odchod na hřiště.

Turnaj zahajovalo béčko proti holkám z Bělé…a prohrálo. Když už jsme u házené, trochu se o ní rozepíšu obšírněji. Hra béčka byla pro nás asi jediným zklamáním na turnaji. Nečekali jsme, že nám zápasy budou vyhrávat naše dvatisícečtyřky, ale že budou podávat lepší výkon než starší kluci jsme nečekali. Ondrové se snažili a s nimi i Roman na střední spojce, který hraje házenou teprve rok a udělal během sezóny velký pokrok. Karel také nezklamal a Jirka s Kubou jsou ve fázi, že sbírají zkušenosti, totéž se dá říci i o Honzovi. Naopak kluci, kteří byli nemile překvapeni, že nebudou hrát za áčko bohužel dokázali, že výkonostně na něho prozatím nemají. Celým turnajem se protrápili a ke všemu nás zklamali siláckými řečmi v situaci, kdy porazili malé holky z přípravky a připsali si tak jednu ze dvou výher na turnaji. Druhou si připsali v zápase s přípravkou Liberce… Řeči zápasy nevyhrávají a jestli bude jediná starost hráčů večerní pizza, a nikoliv snaha a poctivost na tréninku, bude pro některé příští sezóna asi poněkud nečekaná. Dotazy typu:  „Trenérko, máme se v tomhle zápase snažit?“ budiž důkazem toho, že je co zlepšovat.

Áčko vstoupilo do turnaje famózní výhrou nad Jabloncem v poměru 5:0. Nic na tom nemění fakt, že soupeř z dalekého Jablonce (6km tramvají) na turnaj nedorazil včas a my tak vyhráli konzumačně…jak říkají kluci. Jestliže béčko neodehrálo dobrý turnaj, tak áčko musím jenom chválit. I když jsme před turnajem neměli příliš prostoru na trénování velké házené, tak se kluci snažili a skončili v turnaji na skvělém devátém místě. V turnaji nám pomáhali David s Radkem, kteří hráli tuto sezónu za mladší žáky, ale ročníkově patří stále defakto k nám. Těm samozřejmě moc děkujeme. Oslovovali jsme je v situaci, kdy jsme neměli jistotu, že na turnaj odjedeme se dvěma mužstvy a minimálně dvěma náhradníky pro každé z nich. Hráli jsme jako vždy – všichni stejně. David Michálek se na křídle točil s Jirkou, na druhé straně Radim s Kubou Válkem, střeďáci David s Lukym střídali taky po poločase. Výjimkami byl jen brankář Áďa, který odchytal celý turnaj, poté tři spojky (Radek, Robin a Tomino), které rotovaly po sedmi minutách stylem levá spojka – pravá spojka – lavička a maratonec Kuba Doruška, který na svém postu – pivotovi odehrál taktéž celý turnaj. I když kluci z miňasů někdy chtěli, aby kluci z mladších žáků hráli místo nich a my měli větší šanci na výhru, tak jsme nepovolili a pravidelně střídali. Jedinou výjimkou byl zápas se Zittau, kde jsme se vrátili do Litovle a zápas si odehráli bez mladších žáků, ve stejné sestavě jako před měsícem.

Zápasy béčka s áčkem se pravidelně střídaly až do čtvrté hodiny odpolední. Poté jsme mohli zamířit opět do školy. Vzali jsme to ještě přes nedaleký Albert, kde jsme jednak doplnili zásoby, a kde nám taky Martina koupila nanuky na zchlazení.

Škola, odpočinek, večeře a poté, aby toho nebylo ten den málo, jsme všichni společně vyrazili na hřiště za školou. Na začátek jsme si dali fotbálek. Poté dospělí vyprovokovali kluky ke hře náročné, strategické, nebezpečné a dobrodružné – k vyvolávce. Kluci se do hry položili, takže jsme si užili neskutečnou srandu. Spokojení musí být všichni – Slíza, Dračice, Pidihajzlík, Snopel, Hambáč…prostě všichni. Večer jsme uzavřeli vybíjenou. A bohužel při této hře se stal jediný úraz našeho výletu. Radek brutálním nápřahem, brutálně vystrašil Pavlu alias Slízu, která brutálně uklouzla a brutálně padla na pravý bok, který si narazila…brutálně, jak jinak. Příští sezónu se má Radek na co těšit. Druhý úraz se stal údajně ve vlaku, cestou do Liberce, kdy Tomíno chodil po vlaku a sháněl náplast. Ani po delším a podrobnějším ohledání jsme však na jeho prstu zranění nenašli.

Po večerním hřišti jsme kluky narvali do spacáků a šlo se spát. Tentokrát už o něco dříve, únava přeci jen už byla znát. Ta se také projevila na druhý den ráno, kdy jsme již vstávali o něco později. My dospělí jsme ještě přes hoďku hlídkovali na chodbě a hráli jsme tam Playstation 1, čili kostky. Němečtí sousedé byli překvapení, jak se v Čechách ve 21. století dokážeme bavit. Vlahý večer jsme zakončili krátkou, ale o to intenzivnější kuřpauzou v altánku, kde jsme prožili neskutečnou několikaminutovku, plnou zcela nepublikovatelných hlášek u kterých jsme se řezali jako už dlouho ne. Inu když se sejde taková banda lidí, není se čemu divit.

Druhý den turnaje a další sady zápasů. Na béčko čekalo 5 soupeřů, na áčko čtyři. Aby se kluci nenudili, tak si obědovou přestávku zpříjemňovali další adrenalinovou chlapáckou hrou – Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum. Tohle se dá klukům závidět, celý den v poklusu, a když je možnost odpočinku, klušou zběsile dál. Po zápasech opět Albert a pochodové cvičení ke škole.

Večer jsme zakončili sezónu posezením na hřišti s pizzou a…samozřejmě sportováním. Rozdali jsme klukům pizzu a na dobrých 20-30 sekund mohli poprvé po třech dnech vychutnávat ticho. Večer byl tentokrát ve znamení vybíjené a zapojili se všichni, včetně dospělých.  Hra byla pojata stylem všichni proti Davidovi Michálkovi. Ten nás totiž pravidelně jednoho po druhém vybíjel a všichni vybití seděli na kraji hřiště a čekali, až to schytá David. Neschytal, takže jsme průběžně začínali hrát znovu. Sranda byla, když k nám na hřiště přišli kluci z německého Radebeuleru. Vidět naše rozjeté chlapce, jak se pomocí češtiny, němčiny a angličtiny a všech končetin domlouvají, že oni mají jednu polovinu hřiště a Radebueler druhou byl zážitek. Domluvili se…taky to nechápu.

V devět jsme sešlost ukončili a šlo se do sprch. Do večerky byla ale ještě daleko, takže Martina vytáhla papíry s tím, že si s klukama zahraje další z her pro velké kluky – kdy, kdo, co, kde, s kým, proč. Vznikaly šílené paskvily, které doprovázel šílený hurónský smích. Některé z výtvorů jsou vloženy na konec článku. Jestli jste tedy nabyli pocitu, že jsem blázen, máte pravdu, ale jedná se o výsledky společenské hry…a to jsme vybrali ty nejslušnější kusy. Všichni se náramně bavili, takže jsme ani nezaznamenali, že většina chodby už spí a my jsme tak jediní vzhůru. O půl jedenácté jsme to napravili. Kluci si polehali na své karimatky, aby se probouzeli tu na karimatce souseda vlevo, tu u souseda napravo. Aktivita z hřiště se tedy přenesla i na aktivitu spánkovou. Pavla neustála fakt, že spacák nemá zip, ale jen malý rozparek a udělala si z něho pomocí nože provizorní dekáč. 

Nedělní ráno probíhalo tradičně jen s tou výjimkou, že jsme po snídani začali balit. Jelikož jsme museli třídy vyklidit do desáté hodiny a po desáté taky hrálo béčko i áčko své poslední zápasy, bylo jasné, že musí být sbaleno do našeho odchodu na hřiště. To se nám také povedlo a kluci si zaslouží pochvalu, že v disciplíně balení na čas patří mezi světovou špičku. Horší už to bylo s tím, co na podlaze po balení zbylo. V disciplíně čistota jsme trochu pozadu. Ale až na pár papírků, plechovek, PETek, různých obalů žádná tragédie. Radimova karimatka padla za vlast, jelikož byla natržená a postupem času se stávala roztrženou. Nemělo cenu ji tahat domů, tak jsme z ní udělali puzzle a skončila v odpadkovém koši.

Posledním utkání m pro naše kluky byl zápas našeho áčka s Wendy Mělník o celkové deváté místo. Upřímně jsme nečekali, že bychom mohli atakovat tak vysoké příčky. Proti Mělníku se kluci vyhecovali k parádnímu výkonu a po 2O minutách jsme mohli slavit celkové deváté místo. Béčko skončilo na turnaji 22, jen 2 místa pod loňským výsledkem béčka, ale jak jsem psal v úvodu, herně se nám turnaj nevydařil. Pro loňské béčko bylo 20. místo neúspěch, protože podávalo obstojné výkony, pro to letošní se ale jednalo o odpovídající výsledek vzhledem k převedené hře a zejména zájmu o hru. O výsledky nám nejde, ale o zaujetí o hru rozhodně ano.

Oproti minulému roku, kdy jsme jeli z hřiště busem na Fugnerovku a z tama pěškobusem na vlakáč jsme letos díky dostatku času zvolili lepší variantu. Bágly a kufry jsme nechali ve škole, kam jsme se po posledním utkání a obědě opět přesunuli pěšky. Vzali jsme zavazadla, sešli přes sto schodů na tramvajovou zastávku, od které jsme jeli přímým směrem na vlakové nádraží.

Cesta zpět bývá nejúnavnější a byla i tentokrát. Tříhodinová cesta z Liberce do Pardubic rychlíkovým zpomaleným vlakem nám dal zabrat, ale naštěstí se počasí trochu umoudřilo a my poprvé po čtyřech dnech opustili tropy a cestovali tak v mírnějším pásmu.

V Pardubicích na nás čekal hambáč a WC za 8 kurun – tedy cesta ven z nádraží k nedalekému stromovému sousoší. Poslední nalodění a valíme do Valmezu. Poslední hodina je tradičně šílená, kluci jsou přetáhlí, my taky, agónie vzrůstá, cesta ubíhá, ale strašně pomalu. Cestu nám zpestřuje Marek, který s vyděšenýma očima vlétne do našeho kupé s tím, že mu Tom K. utáhnul na ruce plastový stahovací pásek na kabely. Všichni hledáme jak ho pásku zbavit, naštěstí Jana vytahuje nůžky a Marka osvobozuje. Jak říkám, některým z béčka se turnaj nevydařil. Poslední hodinku už stojím mezi kupéčkama kluků a jako dozorce hlídám dění. Do prvního kupéčka vstupuji jen tehdy, když klukům děkuji za turnaj a vykládám jim o srpnových trénincích a příští sezóně. V kupé je takový…takový…nevůně, že to mnohé dohání až k pláči. Větráme jak se dá, ale těžký vzduch zhmotněl a odmítá odejít oknem a dveřmi z kupé. V druhém kupé je to lepší, kluci dělají takový ten klasický bordel, čili různě pořvávají, tančí, vymýšlejí hovadinky.

V devět večer přijíždíme do Valašského Meziříčí. Zlatý hřeb víkendu je tu – slavnostní předání rodičům. Stres opadá, startujeme žlutého sršně a valíme domů. U Rosavy nikdo nestojí, takže vše je v pořádku, můžeme jít spát.

Díky všem klukům a našim dvěma průvodkyním Janě a Martině za super atmosféru, kupu srandy, zážitků a házené! Kdy si to zopakujeme? Prý je koncem prázdnin ve Zlíně Holiday Cup… Půjčíte nám zase kluky rodičové? 🙂     

Dvořáci

– Dneska potetovaný starý Fany se válí u toxické tůně v tunelu metra s gorilou, protože se jim chtělo kadit
– Ve Star Wars rozzuřená Martina šoupala nohama v Paříži s červenou Karkulkou, protože tancovali brake dance.
– Za 5 minut zaprděná Jana kouřila v karanténě s Martinou, protože je hluchá jako poleno.
– V pátek třináctého rozkřáplý Tomáš hulil na kolotoči s ho*nem, pro lásku k vlasti.
– Včera romantický Roman s*al v lunaparku s exmanželkou, protože se mají rádi
– Před 5 dny jemně perlivý cikán lízal zeď s potetovaným frajerem, protože měli chuť
– V 7 hodin ráno se počmáraná milenka umývala s Pinocciem a tak to pustil do kalhot
– Před 2. světovou válkou odporně tyrkysový Spider-man zezelenal v kanále s policajtem, protože ochutnali mumii

Opravdu jsme museli vybrat jen ty nejslušnější…