V sobotu 8.12.2012 jsme se s naším áčkem zúčastnili turnaje minižáků 6+1 v Prostějově. Chtěli jsme jednak uniknout stereotypu, kdy hrajeme celý půlrok se stejnými mužstvy, a také jsme chtěli kluky před Vánoci odměnit za tréninkovou píli. Nestereotyp byl mírně narušen tím, že se turnaje zúčastnili taktéž kluci ze Zubří, kteří se s námi zúčastňují soutěžních turnajů a pohodu Vánoc mírně narušilo drobné pročistění žaludku mezi čtvrtým a pátým zápasem 🙂
Počasí nám přálo: jasno, svítilo slunce, asi padesát stupňů pod nulou, i přesto se nás po sedmé hodině ranní sešlo před Rosavou mnoho, což nás trenéry, velmi potěšilo. Počet kluků nám však mírně zkomplikoval situaci, protože počet míst v autech mínus počet lidí se rovnal mínus jedné. Tímto tedy děkujeme paní Hyánkové, že zůstala doma a my mohli odjet všichni. Po Vánocích pošleme alespoň malou sladkou odměnu…
Cesta do Prostějova byla daleká, tak se přímo nabízela nějaká ta zkratka. Velmi prozíravě jsem využil rady své navigátorky a namířil si to na dálnici přes Špičky, abychom ušetřili nějakou tu minutu času a kilometr cesty. Projeli jsme tedy Špičkami a další dědinou, stejně známou jako Špičky, takže její název neznám a po několika kilometrech jsme již viděli most, po kterém vedla dálnice, na kterou jsme se měli napojit. Nebyli bychom to my, aby jsme po příjezdu k mostu nezjistili, že chvíli před námi pod mostem projížděk náklaďák, jehož náklad byl jen o kousek vyšší než most, takže zatímco náklaďák pokračoval dále, náklad byl mostem neočekávaně vyložen. Most byl tedy zcela neprůjezdný a to na dálnici zbývalo asi jen 100 metrů. Takže jsme to i panem Hyánkem, který jel za mnou, otočili a jeli zpět na Hranice. Některé zkratky mohou cestu i mírně prodloužit.
V Prostějově jsme se shledali všichni. Po rozcvičení jsme tak mohli nastoupit proti prvnímu soupeři, kterým byl Litovel. Utkání nám přiliš nevyšlo, hráli jsme staticky, dělali zbytečné chyby, takže jsme nakonec prohráli. Během utkání jsme přišli o Tomina, který měl jednak problémy s ramenem a jednak nebyl ve své kůži. Tři dny na to dostal neštovice, tak snad nebudou mít kluci ťupaté a svědivé Vánoce.
Další utkání proti Zubří i proti Prostějovu se neslo ve stejném duchu. To nás přeci jen zklamalo. Nečekali jsme výhry, o ty nám nejde, soupeři byli navíc velmi dobří, ale fakt, že se půl roku na tréninku něco učíme a na turnaji hrajeme zcela jinak nás rozladil. Takže místo poklidné Vánoční atmosféry jsme klukům promluvili do duše. Kromě hry samotné nás nenadchnul ani přístup k házené jako takové, ke spoluhráčům a bohužel ani chování některých k trenérům. Nejsme jako v jiných klubech, kde se dělají nominace na turnaje podle výkonosti, ale zavedeme na jarní část nominace na turnaje podle chování. Na druhou stranu se budeme snažit kluky motivovat i mimo tréninky, aby pro ně nebyla házená jen sport, na který se náhodou přihlásili, tak ho hrají…
V posledním utkání jsme nastoupili proti Maloměřicím, kde hráli kluci o hlavu menší a bylo vidět, že s házenou teprve začínají. S Maloměřicemi jsme nakonec těsně vyhráli a mohli tak slavit čtvrté místo.
Turnaj ovládlo Zubří, druhý skončil Prostějov, třetí skončil Litovel, my jsme byli čtvrtí před Maloměřicemi.
Jelikož se jednalo o nesoutěžní turnaj a cesta do Prostějova byla daleká předaleká (a zejména potom drahá), prosíme rodiče dětí, kteří nejeli svým automobilem, aby přispěli na benzín rodičům, kteří děti svými automobily odvezli alespoň symbolickou stokorunou. Tímto také děkujeme těm rodičům, kteří pravidelně zajišťují odvozy dětí na turnaje, moc si toho vážíme!
