Po loňském přechodu kluků z kategorie mini, do kategorie mladších žáků, jsme po dvou letech Megamini Cupu v Liberci, doplněného loňskou bonusovou účastí na Mini Cupu v Litovli, museli tento rok změnit destinaci. Volba nakonec padla na nedalekou Polanku nad Odrou, kde se letos konal jubilejní 20. ročník Polanka Cupu.

Jubileum je jubileum, a tak organizátoři přistoupili ke zdařilému kroku – letos se veškeré zápasy konaly v okruhu cca 100 metrů. Většina zápasů se odehrála na fotbalovém hřišti u školy Heleny Salichové, zbývající a nedělní finálové poté v hale u školy Heleny Salichové…jak říkám, v okruhu 100 metrů 🙂

 

Když se řekne vícedenní turnaj, znamená to pro nás dřívější odjezd a doprovodný program. I letos jsme tak vyrazili o den dříve, abychom si to pořádně užili. Díky odvozu rodičů (moc děkujeme!) jsme v Polance přistáli ve čtvrtek po třetí hodině. Tedy v Polance… Dojeli jsme asi 3km od Polanky, kde nás čekala uzavírka cesty s vytýčeným objezdem…přes Ostravu. Najeli jsme tak dobrý 20km navíc, přes Výškovice, kolem Shopping Parku… Při této objížďce jsme taky zaznamenali jediný problém, kterým bylo zabloudění paní Slovákové. Nakonec vše dobře dopadlo, i když to stálo asi nějaký ten litr nafty a nervů navíc. Hlavně tedy asi nervů. Tomu by odpovídal vyděšený pohled paní Slovákové v okamžiku, kdy se po příjezdu dozvěděla, že Martina zůstává v Polance a nepomůže tak paní Slovákové na zpáteční cestě…

Po třetí jsme byli v Polance, ubytovali se a vyrazili do…ano, opět do Ostravy. Z Polanky autobusem (a s pořádnou přirážkou) a ze Svinovských mostů potom do centra tramvají. Naše první kroky vedly skrze Novou Karolinu do Mini Uni, tedy ostravského světa miniatur. Tady jsme se prošli kolem zmenšenin Eiffelovy věže, egyptské pyramidy, či ostravského nádraží střed. Na konci trasy jsme všichni obsadili dřevěný domek s dobýváním hradu a za desetikorunu vystřelili po nepříteli pár pěňáků. Společné foto nakonec a jdeme dál.

 

Suneme se o pár ulic dál a usedáme v pizzerie Opytija, kterou si naše rodina oblíbila, při našich fotbalových, i mimofotbalových toulkách Ostravou.  Přeci jen pizza pečená přímo před vámi v peci má určitou atmosféru. Poroučíme si 8x Margaritu a nějakou tu vodu navrch. Počasí nám přeje až moc, takže žízeň je možná větší než hlad. Taky slečna servírka lítala se sklenicemi vody sem a tam, a když sklenice došly, nosili si kluci sklenice na bar, aby jim mohlo být doleto.

Hodinka v pizzerie utekla jako voda a my jdeme k vodě. Konkr. na proslavené islandské gejzíry na Masarykově náměstí. Kluci si vody užívají a baví se. Sem tam někdo přeskočí gejzír v době, kdy se proud vody zvýší, ale mokro v rozkroku není až takovou překážkou pro to, nepřeskočit gejzír znovu.

 

Cestou zpět jdeme přes Novou Karolinu, kde dáváme klukům rozchod. Tedy díky rozloze obchoďáku jsou rozděleni do 3 větších skupin, které se musí držet pohromadě a alespoň jeden člen musí mít hodinky. Skvělý pohled potkávat v Karolině skupinky jedenáctiletých puberťáků, jak bez hádek kooperují v neznámém prostředí. Už deset minut před dohodnutým časem byly dvě skupinky na značkách, poslední skupinka si poslední minuty krátila jízdou na dětském vláčku, ale i ona v pohodě čas srazu dodržela. Že ale budou naši puberťáci trávit volné chvíle na dětském vláčku, jsem jaksi nepředpokládali.

 

 Po hodině vyrážíme opět za ÚAN, kde čekáme pár minut na tramvaj. Na Svinovské mosty dorážíme před půl desátou, smráká se, chvíli čekáme na autobus a jedeme zpět „domů“ do Polanky. Výlet zakončujeme hygienou a večerkou o půl jedenácté.

V pátek hrajeme až po jedné hodině, počasí je super, takže co ve třídě. S většinou vyrážíme do parčíku mezi halu a školu, kde proháníme speed badminton, mičudu apod. Kdo chce může hrát stolní tenis ve vestibulu školy, nebo zapařit Kenta, poker, Bang!, či si zahrát bowling. Nikdo se nenudí, takže nám dopoledne rychle uteče. V jednu hrajeme první zápas – proti Vsetínu. Jelikož ten potrápil i naše áčko bylo jasné, že moc šancí mít nebudeme. A předpovědi se i naplnily. Vůbec co se házené týče, tak ta byla na naší výpravě asi to nejnepovedenější. Museli jsme skousnout šest porážek a skončili jsme v kategorii mladších žáků poslední. Asi by jsem naše prohry přešel bez povšimnutí, protože jsme zaplatili daň za náš věk, ale spokojenost nepanovala zejména díky našim tradičním chybám, se kterými se potýkáme během celé sezóny. Křídla suplují spojky, spojky nechodí do náběhu, když už někdo naběhne, vedlejší posty ho nepodpoří a zůstávají vzadu, v obraně si nepomáháme, bráníme na rovných nohách, proto jsme pomalí apod., apod. Co se týče našeho hendikepu v podobě věku, tak jsme byli s přehledem nejmladší kolektiv v kategorii mladších žáků. Kluci jsou prvoročáci, tedy v drtivé většině 2002, někteří dokonce 2003. Kromě béčka jsme vzali i tři kluky z áčka, ale vybrali jsme si jen ty, kteří toho letos mnoho nenahráli, aby tak měli díky zážitkům z turnaje motivaci hrát házenou i nadále. Proti nám stáli výběry složené zejména z ročníků 2001, u holek dokonce 2000/1999!!! Ano holky, kterou jsou pohybově mnohem dále než kluci, byly na tomto turnaji až o 4 roky starší, než naši kluci. Těžko pochopitelné, ale co už. Po Vsetínu jsme poté v hale prohráli s holkami z Poruby a s holkami z Hrabůvky a dostali se tak do skupiny „o udržení“…tedy do skupiny, která hrálo o to, nebýt poslední.

Rožnov – Vsetín 6:21

Rožnov – Poruba 8:15

Rožnov – Hrabůvka 14:22      

Páteční večer jsme zakončili tradičně, stejně jako v Liberci – všichni jsme dobrovolně nastoupili do parčíku a hráli si ty nejprimitivnější dětské hry J Kluci si na nic nehrají a my dospělí taky ne. a když kluci chtějí, abychom řádili s nimi, tak ne že nejsme proti, ale nás to dokonce i těší. Zahráli jsme si nakonec na schovku a hloupou kuchařku. U těchto her jsme strávili mnoho minut, až nás vyhnala tma a my šli zalehnout do spacáků. Usínali jsme kolem jedenácké, dospělá část výpravy šla ještě pokecat do vestibulu školy, ale únava byla po celém dni velká, takže jsme do půlhodiny následovali kluky a šli taky spát.

V sobotu ve čtyři ráno si Karel rozbalil oplatek, ale jelikož byl ihned zpacifikován Martinou, mohli jsme spát až do půl sedmé. Docházely nám zásoby, zhoršovalo se počasí, situace nebyla dobrá. Skupina alfa tak byla nucena vyplenit místní centrum zásobování s krycím jménem Hruška. Cca desetičlenná skupina tak vyrazila do obchodu, zatímco zbytek mastil karty ve třídě. V Hrušce jsme nakoupili, co se dalo. Sehnali jsme dokonce jahodové Fruko a asi víte, jak je těžké sehnat v Rožnově jahodové Fruko…informoval nás Áďa a my neměli důvod mu nevěřit. Cestou zpět jsme se stavili v místním kostele…tedy u místního kostela. Pomocí skupinového modlení jsme se snažili zabránit dalším prohrám a neskončit na turnaji poslední. Asi jsme se špatně modlili, nebo to udělal Bůh naschvál, nebo jsme ateisti, nebo nevím co, ale nepomohlo to.

 

Po obědě jsme odehráli další tři zápasy, které jsme…ano, všechny prohráli. Co naděláme, někdo musí být poslední. Kluci nastalou situaci nehrotili…koneckonců toto nehrotí nikdy. Trenéři si vzali Neurol…koneckonců jako vždy.

 

Rožnov – Polanka 2:11

Rožnov – Karviná 8:23

Rožnov – Ostrava 2:12

Mezi zápasy jsme ještě měli jedno malé zpestření. Na promítacím plátně ve škole jsme totiž mohli sledovat kvalifikační zápas na MS v Kataru mezi Českou republikou a Srbskem. K našemu překvapení se dívali skoro všichni a dokonce jsme i solidně zafandili. Česi nakonec vyhráli, na MS postoupili a my mohli jít prohrát další zápas J

Po skončení posledního zápasu jsme měli večeři a volnou zábavu. Na hřišti se konal od 14:00 dětský den, takže o atrakce bylo postaráno. Skákací hrad, traktory, koně, stánky…a večer potom diskotéka, tombola a ohňostroj.  V tombole měl štěstí Radim, který vyhrál jednu z 30 ceny. Nově tam má na spaní noční košili v podobě trička z Polanka Cupu, spoustu samolepek s růžovými jednorožci, či co to bylo za havěť, poukázku do místní pizzerie apod.

Diskotéka se rozjela po sedmé a hrála nám do tance místní rocková skupina. Kluci si tak mohli zatančit a zazpívat. Škod jen, že kapela hrála šlágry z doby dávno minulé, což náš dorost mnoho neoslovilo. Naštěstí se však diskotéka konala na fotbalovém hřišti, takže si kluci mohli ve volných chvílích zahrát fotbal, či rugby fotbal, spočívající v zastavení nešťastníka s míčem všemi způsoby – všichni přežili. Kolem jedenácté nás čekal ohňostroj, který byl určitě povedený a následoval odchod do spacáků. I když jsme se pomocí hloupých keců snažili kluky ještě trochu rozebrat, aby nebyla při usínání nuda, byla po deseti minutách třída tichá…všichni spali.

V neděli jsme již nehráli. Počasí se navíc zhoršilo a venku už bylo nevlídno. Po snídani jsme se ještě zabavili kartami a tabletem a začali pomalu balit. Kluci ještě uklidili třídu a smazali tabuli. Mimochodem víte, jak se maže tabule v roce 2014? Jeden drží houbu přitisknutou na tabuli a další dva jezdí s tabulí nahoru a dolů… Jak prosté, jak geniální. Uklízení a balení nám netrvalo dlouho, máme to už prostě zmáklé. Už před obědem jsme tak mohli předat třídu a zaujmout místo ve vestibulu školy. Tam skoro všichni kluci hráli pinec a čas tak mohl relativně slušně utíkat. Po obědě jsme se šli podívat na finálové zápasy do haly a potom jsme již jen vyčkávali příjezdu rodičů. Pomalu nám tak kluci mizeli směr Rožnov. Poslední kusy odjeli po druhé hodině a po třetí jsme tak byli všichni doma.

Podtrženo sečteno – užili jsme si snad všichni dobrý víkend. Něco jsme viděli, něco zažili, všechno prohráli. Nálada byla dobrá, žádný zásadní problém jsme neřešili (klepu přitom na dřevo). Velká pochvala pro kluky míří za to, že se k sobě chovali, jak se chovali, a že jsme se mohli posunout o krok dál v oboustranné důvěře mezi nimi a námi. Na rozdíl od miňasů jsme si třeba tento rok mohli po večeři sednout na kávu do zahrádky u školy a nemuseli jsme se bát, že by se něco zásadního stalo. A kluci si mohli od nás na půlhoďku odpočinout. Nezbývá než doufat, že v podobném duchu a podobných počtech absolvujeme i srpnový Senec a následnou Nivnici. 

Na závěr velké poděkování našim sponzorům:

firmě Robe

firmě Rehabilitace krytý bazén 

a samozřejmě také rodičům za odvoz na tento turnaj (stejně jako během celé sezóny)

Děkujeme!!!